Pro základní funkčnost, zpříjemnění používání webu, analytické účely a v případě udělení souhlasu také pro účely cílení reklamy využíváme soubory cookies. Nastavení vlastních preferencí cookies můžete kdykoli upravit odkazem ve spodní části stránek.

ZBOŽÍ V AKCI

Vaše cena 38 990 Kč (1 418 EUR)
skladem
Vaše cena 19 400 Kč (705 EUR)
skladem
Vaše cena 20 200 Kč (735 EUR)
skladem

NEJPRODÁVANĚJŠÍ

Vaše cena 650 Kč (24 EUR)
skladem
Vaše cena 31 960 Kč (1 162 EUR)
skladem
Vaše cena 22 970 Kč (835 EUR)
skladem

26. 03. 2018 | klimatizace

Jak vybrat klimatizaci

Co ovlivňuje výběr klimatizace?

Dříve než si vybereme klimatizaci, obracíme se na odborníky – obvykle projektanty klimatizací, kteří nám vypočítají, které klimatizační zařízení je právě pro naše prostory nejvhodnější. Projektanti nám navrhnou nejen počet a druh klimatizačních jednotek, ale také posoudí jak silné zařízení je pro dané místnosti potřeba z hlediska výkonu chlazení/topení. Základním podkladem pro návrh výkonu klimatizací je výpočet tepelné zátěže. Při vyšší tepelné zátěži je třeba zvolit výkonnější klimatizační jednotku.

Tepelnou zátěž lze charakterizovat jako množství tepla, které vstupuje z vnějšího nebo vnitřního prostředí do klimatizované místnosti. Velikost tohoto tepla závisí na klimatických podmínkách, nejvíce na slunečním záření a také na stavebním řešení místnosti. Tyto podmínky umožňují menší či větší mírou, aby záření proniklo do budovy.

Tepelnou zátěž můžeme rozdělit na vnitřní a vnější:

  • Vnitřní tepelná zátěž - je teplo, které vzniká přímo v klimatizovaném prostoru
  • Venkovní tepelná zátěž - je teplo, které do klimatizovaného prostoru proniká zvenku, hlavně díky působení slunečního záření a teploty vzduchu.


Především v budovách s vyšším podílem prosklených ploch tvoří zisky ze slunečního záření rozhodující podíl na tepelné zátěži. Výše tepla, které prostupuje prosklenou plochou, závisí na orientaci prostor ke světovým stranám. Teplo, které prochází neprůsvitnými stěnami, je při tloušťce stěny nad 300 mm a světlé omítce zanedbatelné.

 

Měli bychom ale také pamatovat na to, že teplo, které v létě tepelnou bilanci zhoršuje, působí v zimě naopak příznivě (jako pasivní solární zisk).

Nejvýznamnější tepelný tok proniká do místnosti okny. Pro snížení tepelné zátěže vznikající osluněním oken používáme žaluzie, markýzy, dvojité i trojité zasklení, fólie nebo jiné stínící prostředky. Pokud okno zastíníme hodně, musíme rozsvítit, což vlastně opět přispívá ke zvýšení tepelné zátěže v místnosti. Okna orientovaná na sever mají nejmenší tepelné zisky. O zastínění se někdy postará i okolní zástavba nebo různé překážky v terénu, výhodné jsou např. listnaté stromy, protože v létě nám poskytnou příjemný stín a v zimě je jejich koruna holá a umožňuje proniknout slunečnímu záření až do budovy. Zároveň se z listí stromů odpařuje voda, což okolí také chladí, proto když se v létě procházíme v lese, ač je jinde teplo, pociťujeme zde příjemný chládek. Těžko najdeme dokonalejší regulační systém než mají rostliny. Zatímco klimatizační zařízení pracuje tak, že na jedné straně chladí a na druhé topí, vodní pára u rostlin ohřívá pouze ta místa, kde se sráží a sráží se jen na chladných místech. Mimo to, jak již jsme řekli, listnaté stromy na podzim opadají a propouštějí pak lépe sluneční radiaci do lidských obydlí a v létě naopak stíní a chrání okolí.

Vnitřní tepelnou zátěž obvykle nejvíce ovlivňuje umělé osvětlení a také lidé. (Na osobu v klidu připadá cca. 150 W, ale při větší fyzické aktivitě, např. sportu mohou lidé produkovat i 270 W.) Je potřeba také počítat s tím, že tepelnou zátěž v místnosti nám mohou zvýšit i stroje, např. počítače – veškerá jejich energie se přemění v teplo a tak zvýší tepelnou zátěž. Významným faktorem je také konkrétní požadovaná výše teploty v klimatizovaném prostoru. Nižší teplota způsobí pokles odpařovací teploty a tím snížení chladícího výkonu klimatizační jednotky. Nižší teplota současně zvyšuje tepelnou zátěž, na kterou potřebujeme vyšší chladicí výkon.

Nejvýznamněji se na tepelné zátěži podílí sluneční radiace. Pokud sluneční radiace prochází průsvitnými konstrukcemi, je nutné brát v úvahu nejen světovou stranu, ale také rozložení v čase, kdy slunce působí na plášť budovy. Např. pokud má místnost dvě venkovní stěny – jednu orientovanou na východ a druhou na západ, je intenzita slunečního záření dopadající na obě stěny stejná, jen na každou stěnu působí po jinou dobu dne. Není tedy potřeba počítat se součtem maximálních radiací na obě stěny, protože slunce nebude nikdy na obě tyto stěny svítit současně. Pro výpočet tepelné zátěže se obvykle vypočítává nejnepříznivější hodnota, tedy maximální možná hodnota.

Pro názorné shrnutí - složky tepelné zátěže, které působí na klimatizovaný prostor, znázorňuje obrázek níže.

Tepelná zátěž

Podle vypočtené tepelné zátěže prostor určených ke klimatizování, navrhnou projektanti klimatizací odpovídající klimatizační jednotku/jednotky s potřebným chladicím výkonem.

 

Pozn.: Zahraniční výrobci někdy uvádějí chladicí výkon v jednotkách Btu.h-1 (British termal unit per houer), přepočet na jednotky SI je následující:
1 kilojoule [kJ] = 0.95 Btu
1 watt [W] = 3.41 Btu per hour [Btu.h-1]
1 watthodina [Wh] = 3.41 Btu